Jana Wohlmuth Markupová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Vést dobře rozhovor je náročné eště jako studentka zpovídala pro bakalářskou práci profesora Radima Palouše, prvního pore Univerzity Karlovy. Jana Wohlmuth Markupová se však neptala toliko jeho, ale zajímaly ji š a také rodinné sítě – coby orální historička totiž skládala obraz Rodiny Paloušovy, jakožt center českého disentu, jak se jmenovala její studie. „Rozhovory byly úžasné a dosud se divím, že jsem měla tu drzost oslovit zpočátku právě jeh Wohlmuth Markupová. Zajímala ji spousta věcí: podpis Charty či okolnosti po úmrtí profesor ale také vzpomínky manželky Aničky Paloušové. „Když s lidmi z rodiny mluvíte, sice nejsou spojeni s disidentskými aktivitami, ale najednou vidíte, že by se bez nich nic neobešlo,“ Za svoji diplomovou práci, v níž si všímala Ivana M. Havla, dostala v roce 2014 Cenu Josef třech letech vyšla v Karolinu i knižně. Je snad disent její specializací? „To je složitější. Bavila jsem se také se studentskými vůdci, moje připravovaná disertace až 1952… Zajímá mne mikroperspektiva, kdy přes osudy jednotlivců nahlížím širší spektrum s vypráví Jana, která se jen v posledních třech letech výrazně autorsky podílela hned na tře „Odhaduji, že důkladných rozhovorů, které mívají tak přes hodinu až dvě, jsem zpracovala z osmdesát,” líčí vedoucí pracoviště orální historie a soudobých dějin při Fakultě humanitní Old school versus iPhony K orální historii, tedy k výzkumu dějin za pomoci vzpomínek pamětníků, neodmyslitelně patř zařízení. Sama mívá alespoň dva diktafony; jednak svůj oblíbený klasický Philips a mobil p nahrávku. „Studentům půjčujeme diktafony Sony, ale užívají hlavně iPhone. To ostatní je pr usmívá se. Novinkou je též nahrávání videí, často coby třetí záznamový kanál, na což jsou orálními historiky rozporné názory. Byť video přináší vizuální stopu a informace navíc, na rušit. Pro velké projekty, se stovkami řízených rozhovorů, mají historici profesionální pí „A s každým semestrem zkoušíme, jak se zlepšily metody počítačového přepisu. Vývoj jde dop tam ještě spousta. Všichni – kromě naší písařky – po tom toužíme,“ vtipkuje s douškou, že asociace orální historie a její kolega Jiří Hlaváček technologie bedlivě sleduje a vede ku historie v digitálním věku. Jak vést dobrý rozhovor? „Je to náročné. Začínáme obecnými zásadami, poučkami pro různé mo když se narátor rozpláče, dostane do situací, které nechtěl… Se studenty si věci i přehráv trojicích, máme cvičení. Nebude to nikdy jako v praxi, ale může vás to na leccos připravit Markupová. Sebe v nadsázce označuje jako „přebornici" na morbidní a složité situace. „Ta úplně první 2011, kdy jsem měla poprvé nahrávat s Ivanem M. Havlem do své diplomky. Domlouvali jsme se vyšlo to na 19. prosince 2011. Kdo je dobrý v datech, vzpomene si, že 18. prosince zemřel Havel. To byla těžká předrozhovorová situace, nabízela jsem i odložení. Panu Havlovi jsem nicméně řekl, ať beztak dorazím,“ vzpomíná. Nakonec si – jen pár hodin po úmrtí bývalého p povídali o celém projektu. Klaplo to. Historici ctí i eventuální anonymizaci respondenta, ale Jana té možnosti zatím nevyužila. logické výjimky: jedna z jejích studentek to dělat musí, neboť se zabývá uprchlíky ze Seve jejichž rodiny by to ohrozilo na životě. Nahrávky bývají archivovány; odborníci je tak moh mají k nim přístup podobně jako ke zdrojové literatuře. Tuzemskými klasiky oboru jsou Miroslav Vaněk a Pavel Mücke, mimo jiné sestavitelé knihy o revoluci, kterou vydal Oxford University Press. O magisterské studium orální historie, kte dekádách existence už málokdo vysmívá, mívají zájem pestří uchazeči. Nově se hlásí i stude již vystudoval práva. Přijmou snad ke studiu třeba i bakaláře biologie, který se zajímá o Albertově? „Když udělá přijímačky, tak ano. Musíme vidět jeho zájem,“ tvrdí Markupová s tí absolventa počítačových věd z ČVUT. Po svobodě důraz na klima? Orální historici dočasně sídlí tam, kde bývala pověstná „vokovická Sorbonna“. Natáčely se Brzy se ale mají stěhovat do nové budovy, kterou FHS UK staví v Troji. „Chce se nám tam, p zvědaví, jak to bude vypadat, když bude celá fakulta pospolu,“ přiznává historička, jež si číst podklady do nedaleké Divoké Šárky. Co bude zajímat orální historiky za třicet let? „Těžko předjímat, prognózy nemám v oblibě, projektů vidíme, že zatímco pro pamětníky studentské revoluce 1989 i pro nás bývaly důleži a podobně, tak dnes – v ovzduší svobody – často připomínají, že jejich děti už zajímá dale prostředí. Pokud si mám tipnout, tohle je téma, jež hýbe mladou generací. Třeba budou jedn slýchat, jaké to bývalo jezdit o jarních prázdninách do Bedřichova lyžovat a nač byla v Pr sníh,“ uzavírá Jana. ▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓ Mgr. Jana Wohlmuth Markupová Vede pracoviště Orální historie – soudobé dějiny na FHS UK. Jako doktorandka působila v Ús věd ČR. Vydala monografii o Ivanu M. Havlovi (Karolinum 2017), přispěla též kapitolami a r sametové revoluci 1989. Text: Martin Rychlík • Foto: Hynek Glos