Anežka Dašková ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Lidskost pro vážně nemocné Sluníčko – slovo, které asi nejlépe vystihuje její přístup k životu, k sobě samé a ještě v jejichž společnosti se objeví. Jedenadvacetiletá Anežka Dašková je studentkou třetího ročn lékařství na 1. lékařské fakultě UK a dobrovolnicí paliativního týmu, který dochází za hos těžce nemocnými pacienty. „Ve všem vidí to dobré, dokáže se povznést a je silnou osobností,“ napsal medičce na faceb jejích přátel. Jak to křehce vyhlížející rusovláska dělá, že ji úsměv a optimismus pravděp neopouštějí? „Svou sílu vidím v tom, že hledám naději,“ zní Anežčina lakonická odpověď. Zm svět, aby jí v něm bylo hezky a žití nebylo bráno coby nějaká „povinnost“, k ní dorazila n střední školy a pak s příchodem na medicínu. „Nevyhýbám se věčnému hledání, a to ani ve vý svých pracovních kolegů či oborů a stáží, které mě baví a kterým se věnuji.Beru vše, co s a existenci člověka podněcuje,“ shrnuje Anežka Dašková. Úplně nejdříve a nejvíc si přála být pilotem dopravních letadel. Od toho ji odradily vysok se studiem. Když se její spolužáci na gymnáziu biflovali k maturitě – a pro polovinu z nic rodičům lékařům) existovaly přijímačky na medicínu jako jediná volba – uvědomila si, že to špatný obor, byť v rodině nebyl žádný lékař. Anežka navíc bodovala v biologii, takže rozhodnutí o profesionální budoucnosti mělo i své opodstatnění. Že se mladé medičce připletla do cesty paliativní péče, za to kromě náhody, ještě řeč, může i vlastní zkušenost: její organismus si totiž téměř každý rok žádá operaci hospitalizací nemá nouzi o zkušenosti s rolí pacienta. Cesta k paliativní péči Někdy přede dvěma lety neunikla Anežčině pozornosti knížka psychiatričky Elisabeth Kübler- zabývající se výzkumem kvality prožívání života pacientů v nemocnici. Po jejím přečtení se nezúčastněně na přednášce a brouzdala internetem… Zaujala ji upoutávka na vystoupení Kateř tedy zakládající lékařky Centra podpůrné a paliativní medicíny VFN a 1. LF UK, jež přednáš s pacientem. „Totálně si mě svým nadšením pro práci získala,“ vrací se k prvním zkušenoste péčí medička. Paralelně se stáží v týmu doktorů Kateřiny Rusinové a Ondřeje Kopeckého zača vykonávat práci nemocničního dobrovolníka a poté se vrhla na sebevzdělávání. Její znalosti empatie jí dnes umožňují, že na návštěvy k pacientům dochází sama, bez doprovodu personálu limitujícím faktorem jsou pro Anežku povinnosti spojené se studiem medicíny, nicméně i tak čas na své dobrovolnictví najít. O medicíně se říká, že je veselou vědou o smutných věcech. Co se paliativní péče týče, tam spíše jako šafránu. „Ve chvíli, kdy s pacientem sedím, jsem tam jenom pro něj a naslouchám příběh,“ popisuje medička. A dodává: „Abych se však nenechala pohltit některými smutnými o v hlavě mám uloženo, že by se to tomu člověku stalo i bez ohledu na mou přítomnost. Mohu b průvodcem, který se mu snaží konec života – obvykle spojovaný s utrpením – zpříjemnit co m Blýskání na lepší časy? Tým nemocniční paliativní péče je sehraným sborem profesionálů: sestřiček, lékařů, kaplank farmaceuta, psycholožky a fyzioterapeuta. Výpomoc studentů je jakýmsi bonusem, o němž se i začíná mezi mladými mediky vědět čím dál více. „Vím, že umírání není téma, nad kterým by s lidí pozastavovala. Nicméně věřím, že se blýská na lepší časy. Díky novým volitelným předm s paliativní péčí zájem o tento obor narůstá. Prostě si všichni začínají uvědomovat, že se konce života někdy setkají. Studium medicíny, to je především bravurní zvládnutí molekulár chorob a jejich léčby. Na řešení velké etiky tak není příliš prostoru,“ shrnuje dosavadní medička, která by i tohle chtěla měnit. Poslem naděje Chodit ve volném čase do sterilního prostředí nemocnice, nezřídka plné negativity a různýc dává Anežce smysl života. Otevřeně říká, že lidé těžce nemocní nebo umírající mají v sobě životní moudrost a paradoxně i energii: „Když si s nimi povídáte, strašně moc toho od nich získat. Ovšem musíte sami vědět, proč jste se rozhodli paliativní péči a vlastně celou med Vzájemné obohacování je ostatně další zdroj energie, ze kterého čerpám, byť to může na prv znít neuvěřitelně,“ vypráví. I ve své budoucí lékařské praxi by se Anežka ráda věnovala pa nimiž lékaři takříkajíc zlomili hůl. „Je tolik možností, včetně nefarmakologických, jež se nevyléčitelných pacientů nebo pacientů s chronickou bolestí využít. Vidím se jako posel na své vyprávění autorka řady osvětových projektů a aktivit na fakultě. Anežka Dašková Absolvovala Gymnázium Jateční v Ústí nad Labem. Studuje medicínu na 1. lékařské fakultě UK jsou Promedik (lidsky přibližující svět pacientů a zdravotníků), série přednášek Stressles zasluncevdusi, kde se věnuje i duševnímu zdraví. Je dobrovolnicí Všeobecné fakultní nemocn péče. Je lektorkou první pomoci ZdrSEM. Text: Marcela Uhlíková • Foto: Vladimír Šigut, archiv AD