Lenka Rossmeislová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Přítelkyně tukových buněk Tatínek si přál mít doma lékařku. To Lenka Rossmeislová viděla svou budoucnost nalajnovano Mikrobiologie, profese obou rodičů, se všemi vůněmi, křivulemi, pipetami a mikroskopem byl velkým lákadlem. Teď zkoumá tukové buňky a lymfatický systém. „Od vědy mě rodiče spíše odr myslím, že jsou rádi, že dělám, co mne baví,“ říká dnes specialistka ze 3. lékařské fakult Průduchy tetraploidního jetele, které mikroskopovala během prázdnin v rámci takzvané „SOČk středoškolské odborné činnosti, ji přivedly do oddělení fyziologie rostlin Přírodovědecké začala i svá vysokoškolská studia. „Biologii buňky tenkrát vedl profesor Nedvídek a já jeh hltala,“ vrací se Lenka Rossmeislová k prvním krůčkům v oboru molekulární biologie, geneti Další, delší kroky ji pak zavedly do laboratoře Fyziologického ústavu Akademie věd ČR, kde tukovým buňkám. Láska z laboratoře Díky laboratorním zkušenostem získala pozici v Pennington Biomedical Research Center v Lou zahraniční zkušenost s výzkumem tukové tkáně a vlastností adipocytů nebyla to jediné, co j poskytla. Bylo to hlavně poznání, že i její vlastní nápady mohou být zajímavé, a proto se o to, aby mohla ve vědě pokračovat i na další úrovni. A věda přihrála bioložce do cesty i partnera Martina, který je jako doma ve stejném oboru. „Inu, člověk si mimo laboratoř zase nevybere,“ glosuje s úsměvem vědkyně, která si během postgraduálu na 3. lékařské fakultě U k molekulárnímu studiu jaderných proteinů a stárnutí buněk. Ke své vědecké lásce, tedy tuk vrátila přes pozici v Česko-francouzské laboratoři pro studium obezity řízené profesory Vl a Dominiquem Langinem. Dnes vede Lenka Rossmeislová na 3. LF UK Laboratoř pro fyziologii a tukové tkáně v tamním Ústavu patofyziologie. I díky skvělému týmu mladých lidí a spoluprác klinické fyziologie se jí daří získávat grantovou podporu pro translační výzkum vlastností expanze tukové tkáně. Své znalosti předává i studentům magisterského a doktorského studia. Tuk = záruka lidstva Jak to vidí se štíhlostí lidstva štíhlá Lenka? „Tuková tkáň je pro náš život velice důleži a jedním dechem přiznává odpor k liposukci prováděné v typicky ženských partiích. „Z pohle metabolismu jde jednoznačně o nejlepší tukovou tkáň, je navíc kardioprotektivní,“ líčí. Uk gluteofemorálního tuku (ve větší míře se vyskytuje u žen na hýždích a stehnech) nebylo nik ozřejměno, svou roli zde hrají hormony. „Předpokládá se, že tento druh tkáně má žena proto schopna udržet těhotenství a zvládla energeticky náročnou laktaci. Na tuku je zkrátka udrž druhu závislé,“ míní. Vztah mezi tukovou tkání a lymfatickým systémem je oblastí bádání, která nyní a v nejbližš letech Lenku intenzivně zaměstná. Získané poznatky by mohly pomoci například ženám po rako nichž se zhruba v deseti procentech případů rozvíjí lymfedém (lymfatický otok měkkých tkán bez dostatečné lymfatické drenáže otéká a nakonec se vyplní tukem. Dosud jde o nevratný a proces. Podle Rossmeislové by mělo být možné jemnou změnou funkčnosti lymfatického systému množství ukládaného tuku. Ovšem i muži mají své nevýhodné tuky, takzvaně viscerální (obalu orgány, nejsou pod kůží). I s těmi by mohlo poznání lymfatického systému pomoci. „Ani v uč příliš o funkčnosti lymfatického systému a jeho důležitosti nenajdete. Přitom je stejně dů systém oběhový. Nebýt něj, nežijeme,“ konstatuje. Vedle hledání klíče k pochopení lymfatického systému zaměstnává Lenku i otázka, proč stude zájem o vědu. Nevěří, že tím, co je od výzkumu odrazuje, je nejistota na cestě k očekávané „Je pravdou, že ve vědě nemáte nikdy hotovo. Ale na druhou stranu vědecká práce není rutin lidem umožňuje uplatnit kreativitu a díky postupujícím technologiím nalézt nové přístupy a dogmat. I v pohádkách se píše, že to nejlepší na člověka čeká až za nejtrnitější cestou,“ která problém vidí v touze mladých po získání pohody, naopak představa nekonečných hodin v děsí. „Plánování nových grantů vyžaduje dostatek lidí. Mám trochu obavy, že nezájem českých stud převálcují zájemci ze zemí s jinou mentální kulturou,“ myslí si. Dcerka a sen „Když už nic ‚nejde’ a člověk propadá skepsi, stačí přijít domů, kde vás přivítá veselé dí Rossmeislová něco málo ze svého soukromí. Čtyřletá dcerka Hanička je pro ni tím nejúčinněj od bádání. „O víkendu ráda vařím, protože při vaření se nemusí tak úzkostlivě dodržovat pr molekulárně biologickém experimentu, kde záleží na každém mikrolitru… A navíc, manžel je c jídlo pochválí,“ usmívá se. Na další mimovědní aktivity moc času nezbývá. Vlastně přece jen ano! „Manžel, celoživotní minerálů, mi umožnil realizovat velký koníček: koupil mi hračku – pozemek. Dnes na něm ros tráva. V budoucnu se nám tam, doufám, podaří postavit nový dům,“ prozrazuje Lenka s úsměve potřebuji zklidnit myšlenky, představuji si, kam a jakou kytku bych vysadila. Nikde jinde tolik klidu jako právě tam.“ Mgr. Lenka Rossmeislová, Ph.D. Studovala na Přírodovědecké fakultě UK. Další vzdělání získala ve Fyziologickém ústavu Aka Louisianě. Dnes je vedoucí Laboratoře pro fyziologii a patofyziologii tukové tkáně v Ústav fakulty UK. Za nejkrásnější životní moment stále považuje chvilku, když si s manželem-vědc miminko, dceru Haničku. Text: Marcela Uhlíková • Foto: Luboš Wišniewski