Dagmar Říhová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** I havěť může být krásná. Objevíte celý nový svět Když se řekne malakologie, málokdo ví, že jde o nauku o měkkýších. Proč to taky vědět? Vět mají buď neutrální, či přímo negativní vztah a nemají chuť se „havětí“, která za sebou čas stopu a ožírá rostliny, podrobně zabývat. Dagmar Říhová se při výuce budoucích učitelů na fakultě UK i na kurzech pro středoškoláky snaží tyto „breberky“, jak jim sama říká, přiblí fascinující a často velice krásná stvoření, jichž se není třeba nijak bát. Dagmaře se averze vůči plžům vyhnula. Odmalička ji to totiž táhlo do přírody, odkud domů p nejrůznější drobná zvířata. Ve čtrnácti letech se dozvěděla o letním biologickém soustředě jež pořádá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, a rozhodla se ho zúčastnit. „Potkala svoji budoucí školitelku, která později vedla mou diplomovou práci. Udělala na mne tehdy o Vstoupila do lesa a po necelých dvou hodinách se z něj vrátila s pětadvaceti druhy měkkýšů předtím neviděla. Celých těch čtrnáct dnů s mladými přírodovědci bylo pro mě neuvěřitelně ovlivnilo i moje profesní směřování,“ vzpomíná Říhová. Sáhněte si na žížalu! Učit zpočátku nechtěla, tento svůj talent odhalila náhodou ve druhém ročníku doktorského s zoologie PřF UK. „Musela jsem tenkrát vést praktika zoologie bezobratlých a ukázalo se, že úspěch. Výuka bavila mě i studenty,“ vypráví, jak během jednoho týdne dokázala proměnit je na plže. „Nevěřili byste, kolik lidí si nikdy nesáhlo třeba na žížalu jen proto, že je slizká, přip pohybuje se trochu jako had... Ve chvíli, kdy jim ale ukážete, že vy sama se těchto živoči a dokážete jim je s nadšením představit, nesoustředí se poprvé v životě na své obavy a zko objektivně ve všech jeho detailech,“ líčí. Posluchačům se bezobratlé snaží představit prostřednictvím příběhů. Co potřebují k životu, jejich životní cyklus, kde mají oči, kudy přijímají potravu, proč se bojí světla a podobně poznávací znamení – jako vzory na ulitě, drobné trnky na nožkách, křídelní žilnatinu či ch začnou lidé vidět teprve ve chvíli, kdy se zbaví svého odporu. Jdu proto příkladem a ukazu nic nestane, pokud si sáhnou na slizké tělíčko. Udělají-li to, rázem objeví celý nový bezo je pro mě velká motivace,“ přiznává třiačtyřicetiletá malakoložka. Vedle výuky na katedře biologie a environmentálních studií Pedagogické fakulty [ URL "http pages.pedf.cuni.cz/kbes/"] , kde pracuje přes osm let, se stále podílí na náplni letního s Arachne. „Obvykle pro ně připravuji jeden odborný výlet ze čtrnáctidenního programu. Koleg určí trasu a já ukazuji bezobratlá zvířátka, která se okolo vytyčené cesty vyskytují,“ řík organizuje v rámci projektu Přírodovědci konchologický minikurz čili kurz vztahující se k schránek měkkýšů, a také pitevní praktikum plzáka španělského, což je druh plže původem z  poloostrova a také jeden z nejznámějších zahradních škůdců. Na konci srpna či začátku září, kdy po horkém létě přicházejí vlahé deště, za nimi vyráží botanické zahrady. Ručně je sesbírá pro pitevní účely, následně usmrtí v sycené vodě a nak Mladé zájemce o přírodovědu rovněž seznamuje s původem plzáka, jakým způsobem se k nám dos němu můžeme v našich končinách podnikat. „Je velmi zdatný, dokáže ulézt i několik metrů za má obrovskou množivou schopnost. Postupuje Evropou v ‚rodinném společenství‘, potomci pokr započaté rodiči a pronikají dál a dál,“ vysvětluje Říhová. Sama v současnosti nezahradničí, ale nejen své rodině doporučuje k eliminaci plzáků ruční si totiž přesnou cestu k záhonu, z něhož byli vyhozeni. Najdou ho ovšem časem, protože zkr shánějí úkryt či tu nejlepší potravu, kterou jim právě zahrada se šťavnatými květinami či „Preferuji proto variantu vysbírat je a odnést co nejdále. Pokud je pouze hodíte sousedovi vám je on sám okamžitě vrátí, anebo plzáci během týdne přilezou zpět sami o vlastním chodi Dagmar s tím, že ona je s přítomností měkkýšů v zahradách smířena: „Naopak si myslím, že d zahrad drobní plži patří. Například páskovky mohou být i jejich okrasou.“ Mgr. Dagmar Říhová, Ph.D. Vystudovala gymnázium v Mostě a pak pokračovala na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty zoologii bezobratlých. Od roku 2011 vyučuje na katedře biologie a environmentálních studií se i v letních biologických kurzech. Text: Jitka Jiřičková • Foto: René Volfík