Olga Navrátilová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Hegel není teoretikem totality Přestože Olga Navrátilová vystudovala práva, u soudu byste ji hledali jen těžko. Potkat ji lese a s mapou v ruce. A podobně jako turistickými stezkami za Prahou se mladá teoložka pr novověkých filozofů. Ještě jako posluchačka práv na brněnské Masarykově univerzitě se přihlásila k dálkovému st Evangelické teologické fakultě UK. „Nechala jsem se pokřtít až v dospělosti a teologii jse jednoduše proto, že jsem chtěla náboženství a víře lépe porozumět,“ svěřuje se Navrátilová seznámila s různými etickými a filozofickými směry, které ji přivedly až k učení Georga Wi Hegela. „Během semináře z etiky jsem hledala nějakou doplňující literaturu a narazila na H filozofie práva. Kousek jsem si přečetla a zjistila, že tomu vůbec nerozumím… Tak jsem je pak ještě jednou,“ vysvětluje s úměvem. Hegel pak zůstal na léta jejím favoritem. Nepochopený myslitel „Hegel je obklopen spoustou předsudků, které u nás v devadesátých letech umocnilo vydání k Poppera Otevřená společnost a její nepřátelé. I díky té je Hegel vnímán coby teoretik tota jenž nadřazuje stát nad potřeby jednotlivce. Při četbě jeho díla jsem si však uvědomila, ž detailně promýšlí základy moderního právního státu se všemi napětími a rozpory, které jsou – napětí mezi jednotlivcem a společností, morálním či náboženským přesvědčením a pozitivní napětí mezi zájmy různých sociálních skupin,“ přibližuje svou fascinaci tímto filozofem. Hegelovu pojetí vztahu náboženství a státu proto věnovala svou disertaci. „Podařilo se mi obě má studia – práva i teologii,“ připomíná Navrátilová. Napětí mezi státem a náboženství klasických filozofických problémů. Střet státní a absolutní božské moci zaměstnával nejedn mysl po desítky let. Jak problém řeší Hegel? „Snaží se ukázat, že náboženství a stát vůči sobě nemusejí nutně být jen v protikladu. Pra náboženství uvnitř státu je ukázat jedinci jeho svobodu. To, že je člověk svobodný, poznáv náboženství a tuto svoji svobodu uskutečňuje ve státě. Hegel se proto staví proti takovým postojům, které jen trpně snášejí tento svět a čekají, že pravá odměna přijde až po smrti. že člověk svou lidskost a svobodu může rozvíjet pouze tady a teď, a to životem ve svobodné druhými,“ shrnuje Olga. Co je a co není svoboda Proti Hegelovu argumentu by se ale dalo velice jednoduše namítnout, že je to právě stát, k svobodu odnímá. „Podle Hegela jde o špatné pochopení pojmu,“ oponuje filozofka, „svoboda n můžu dělat, co chci. To je pouhé podléhání vášním. Tím, že stát určuje pravidla, takto chá skutečně omezuje, zároveň ale vytváří prostor pro uskutečňování té pravé svobody.“ Jako př dopravní předpisy. Pokud se chceme dostat z bodu A do bodu B, potřebujeme pravidla silničn nich by asi naše cesta skončila nehodou. Naproti tomu respektování pravidel provozu nám um svoji svobodu a dostat se do cíle bez úhony. „K mé svobodě také patří, že tato pravidla ro rozumná, a tak si je sama ukládám. Jakožto racionální bytost hledám ve světě racionalitu a přetvořit v souladu s ní. Výrazem takového pojetí je vnitřně rozčleněný právní stát, který umožňuje, aby ho přijali za svůj, neboť v něm nevládne svévole jednotlivce a jeho soukromé právo.“ Smysl práva v Hegelově státě je zřejmý. Pomocí svébytného systému norem reguluje jednání l všech. Jak se to ale má s náboženstvím uvnitř státu? Filozof zastává názor, jenž by se dle nazývat kooperativní model: „Musíme si uvědomit, že Hegelův postoj byl jiný než náš. My po totalitních režimů dvacátého století někdy vnímáme stát jako něco, co nám svobodu odnímá. novověké politické filozofie to ale často bylo právě náboženství či spíše církve, co ohrož státu, protože si kladlo politické nároky.“ Hegel proto prosazuje ideu sekulárního zřízení zprostředkovatelem koexistence různých náboženství a garantem tolerance. „Pro Hegela má svoboda člověka kořeny hlouběji než ve státu, a sice ve vztahu člověka k Bo či pravdě, který artikuluje náboženství a filozofie. Jisté napětí mezi státem a náboženstv jedné straně pomáhá klást mez totalitarizujícím nárokům státu a na straně druhé brání poli církví,“ shrnuje Navrátilová. Kolem Prahy s mapou Když zrovna nestuduje filozofické či právní texty nebo nepřednáší, věnuje se Olga turistic vášní jsou pěší výlety a práce s mapami. Od dětství až do studií na vysoké škole jsem byla turistického oddílu, který jsem nakonec také vedla. Jsem staromódní a používám papírové ma turistů,“ směje se. Přestože jich mladá filozofka vlastní desítky, není to s nimi dnes tak dříve. „Musím si kupovat stále nové, protože zejména v okolí Prahy se značení a někdy i terén měn dnešní době už vydavatelé map předpokládají, že všichni chodí s mobilní aplikací, a aktual map je proto vskutku pozvolná. Mně každopádně papírový plán přináší radost, protože v něm jenom malý výřez na obrazovce telefonu,“ líčí. Mgr. et Mgr. Olga Navrátilová, Ph.D. Absolvovala právo na Masarykově univerzitě v Brně. Ve studiích pokračovala na Evangelické věnovala evangelické teologii. Disertační práci obhájila v oblasti filozofie, v níž si vyb náboženství a státu.